I tak konzervativní oblast, kterou je výroba hodinkových pouzder zažívá módní vlny. Materiál, který je v posledních pár letech snad nejvíce in, je bronz.
Bronz je kovový materiál, slitina mědi a cínu, případně i jiných kovů. Právě poměr jednotlivých složek a případných příměsí určuje výsledné vlastnosti slitiny. Vlastnosti jsou velmi různorodé, a přestože byl bronz v mnoha oblastech překonán (např. bronzové dělo by dnes člověk nenašel ve výzbroji žádné armády), jsou stále odvětví, kde je bronz stále důležitou surovinou. Používá se jak v kulturní, tak v průmyslové oblasti: sochy, plastiky, medaile, šperky, struny, ložiska, pružiny, elektrody a mnoho dalších aplikací v elektrotechnice.
Na začátku vzkříšení bronzových pouzder stojí zejména dva ikonické modely hodinek. Tou první legendou jsou Gerald Genta Gefica Safari. Gerald Genta si mimo to, že ovlivnil svým designem vzhled hodinek těch nejslavnějších hodinářských manufaktur, založil vlastní značku. Zde se jako vzpomínka na africký kontinent zrodily zmíněné hodinky.
Ačkoliv model Safari ukázal možnost použití bronzu jako materiálu pro hodinková pouzdra, k jeho masivnímu rozšíření bezprostředně nedošlo.
Za dalším impulsem stojí další proslulá hodinářská manufaktura, která si svou slávu získala v těžkém období druhé světové války, kdy dodávala hodinky a hloubkoměry pro neohrožené italské potápěčské jednotky. Pokud se vám po přečtení těchto informací vybaví značka Panerai, je vidět, že se v hodinářské branži orientujete. V roce 2011 uvedla tato firma na trh model Panerai Submersible 382 Bronzo v limitované edici 1000 kusů, který se stal okamžitě bestselerem a velmi brzo zmizel z pultů (pokud se na nich vůbec objevil). Cena těchto hodinek „v bazarech“ (spíše na internetových aukcích s použitými hodinkami) cca 3 násobně překračuje původní prodejní hodnotu a tento násobek se průběžně ještě navyšuje.
Zdálo by se, že u hodinkových pouzder se bude používat jeden druh bronzu, ale opak je pravdou. Nejčastěji se lze setkat s bronzem cínovým (okysličený fosforem) a hliníkovým. I laik tyto materiály rozezná na první pohled, zatímco cínový bronz má „měděný“ (načervenalý) odstín, odstín hliníkového bronzu je výrazně žlutější (v autorovi vyvolává vzpomínky na potrubní fitinky).

Lum Tec B19 – detail struktury bronzu na natahovací korunce – v okolí loga je možné pozorovat začínající tvorbu patiny.
Jak je možné, že spousta hodinkových nadšenců touží po materiálu, který, který je měkčí než ocel a není schopen udržet svůj vzhled po dobu více než několik týdnů?
Bronz láká především zájemce o individuální produkt. Tento materiál totiž časem získá patinu, jejíž vzhled je závislý na prostředí, ve kterém se nositel hodinek pohybuje. Výsledný odstín patiny se bude u jednotlivých hodinek mírně lišit. Dá se říci, že bronzové hodinky stárnou stejně jako jejich majitel. Navíc je struktura bronzu po oxidaci jakoby kropenatá, takže na něm nejsou patrné žádné mikroškrábance na které jsme zvyklí např. u leštěné oceli. Komu se vzniklá patina nebude líbit a zasteskne se mu po původním vzhledu, nemusí být smutný, hodinky je možné jednoduchým postupem uvést opět do původního stavu.
I bronz má ale své nevýhody, případný zájemce by si měl dát pozor na pár drobných detailů. Bronz má při kontaktu s větším množstvím potu tendenci tvořit zelené skvrny na pokožce, v místě, kde se hodinky zpoceného místa dotýkají. Případný zájemce ale nemusí mít strach, pokud mají hodinky dýnko (spodní víčko) z nerezové oceli, nemá se čeho bát. Je také vhodné, pokud mají bronzové hodinky šroubovací natahovací korunku, aby byl závit jak na straně korunky, tak na straně pouzdra realizován v ocelové vložce, která zaručuje to, že se závit časem neopotřebuje (ocel má lepší mechanické vlastnosti než bronz).
Text: Vít Černý
Fotografie: Vít Černý, Mrakodrap (Chronomag) a Cyril (Chronomag)
12. Kvě 2015 | Článek přečten: 6 239 x
Gerald Genta, LÜM-TEC, Panerai, Seriál, Značky hodinek