Každý správný muž má mít v kapse nůž a na rukou hodinky. Za svá léta působení v ozbrojených složkách jsem pochopil, že „čas“ a „místo“ jsou nejdůležitější veličiny. A aby byl jeden ve správný čas na správném místě, potřebuje k tomu hodinky. Tak jako většina kluků jsou různě nosíval digitální hodinky, které jsou ze své podstaty konstrukce odolné vůči špatnému zacházení. Ovšem vždy jsem tíhnul ke klasickým hodinkám, kde čas ukazují ručičky. Po různém zvažování značek, konstrukcí a typů jsem nakonec zvolil značku Traser. Ano, měl jsem jasnou představu, co potřebuji a co chci.

Kritéria byla poměrně jednoduchá, ručičky, osvětlení tritiovými trubicemi, odolná konstrukce, quartz, safírové sklíčko, vodotěsnost minimálně 10 ATM a jednoduchý až strohý ciferník.

Nějakou dobu jsem pokukoval po Traserech s MIL-G specifikací, ovšem absence safírového sklíčka byla pro mne nepřekonatelnou překážkou. Proběhl nějaký průzkum trhu a vzhledem k tomu, že jsem nebyl sám, český dovozce Traseru (firma Helveti) vyslyšel přání zákazníků a nechal vyrobit P6600 se safírovým sklíčkem a tritiovou kapslí na vteřinovce. Označení těchto hodinek je „Traser P 6600 Type 6 MIL-G Sapphire Tritium„.

Traser P 6600 Type 6 MIL-G Sapphire Tritium

• strojek Ronda 517.6 DD (quartz)
• černý analogový číselník, datum a den v týdnu
• vodotěsnost 200 m, šroubovací korunka
• vnější pouzdro je z plastu se skelnými vlákny, vnitřní ocel, sklíčko safír
• GMT luneta, PVD úprava
• průměr 45 mm, výška 11 mm, hmotnost 80 g

Byla vyrobena 10kusová série a pak, zřejmě pro větší zájem, ještě jedna*. Toliko k úvodu a nyní se podíváme, jak šel rok s hodinkami.

* Poznámka prodejce: Snažíme se s Traserem domluvit dodání dalších 10ks této edice. Snad brzy vše dopadne.

Hodinky jsem objednal a začal nosit na NATO strapu, což sem zjistil, že mi moc nesedí. Výhoda je sice v případném vytržení jedné ze stěžejek (hodinky neztratíte a zůstanou viset na řemínku na ruce), ale jednak strap způsoboval odření dýnka (nečistoty v něm) a pak držel vlhkost. Což v zimních měsících není zrovna příjemné a pokud navíc hodinky vůbec nesundáváte, je to otrava. Přešel jsem na gumový pásek za 3 dolary, který jsem koupil v Číně a ten už asi zůstane. Z počátku jsem měl tendenci Trasery šetřit a dával jsem na ně pozor, aby se jim nic nestalo, ale během asi dvou měsíců mne to přešlo.

Nosil jsem je rok v kuse, nesundával je na žádnou práci, na mytí, plavání, hrubou práci, sport, spánek či jakoukoliv činnost. Po čase na okrajích lunety (nejvíce kolem dvanáctkového indexu) začal prosvítat kov, PVD úprava je sice odolná, možná odolnější, než sem očekával, ale hrubé zacházení se nakonec projevilo. Taktéž na plastovém pouzdře jsou patrné mikroškrábance. Toto vše v důsledku častých kontaktů hodinek s mým okolím, mytím (včetně abrazivních prostředků a rozpouštědel) apod. Ano, i při mytí rukou tekutými prášky či solvinou jsem hodinky nechával na ruce. Stříkance od kyseliny zanechaly na pouzdru lehké stopy – vybělené vyhlazené plošky. Možná by šly odstranit, ale toto sem neřešil, jako pracovní/služební hodinky nemohou být bez poskvrnky. Safírové sklíčko naproti tomu je stále jako nové, bez jakéhokoliv poškození. Vzhledem k rozsahu činnosti, které hodinky se mnou prošly v pár bodech uvedu, co mají za sebou:

• cca 1000 ran z pistole (G17, 1911, TT-33, … včetně pár ran .454 Casull),
• cca 2500 ran z UK vz.59L,
• cca 1000 ran z Sa vz.58 (2/3 dávkou),
• cca 12 hodin s motorovou pilou, 4 hodiny sbíjecí kladivo,
• cca 200 hodin za řídítky motocyklu (včetně enduro),
• nepočítaně úderů kladivem (tedy ne do nich, ale kladivo v ruce),
• spoustu ran hodinkami do okolí, klasicky zárubně dveří, stěny, především větší technika (interiér tanku nebo OT není příliš k hodinkám shovívavý).

Přesnost hodinek je + 2-3 sekundy za měsíc a zatím je stále stejná celý rok, každý první den v měsíci je seřizuji. Co se týče odečítání času, tak zde nemám nejmenších výhrad. Bílé ručičky na černém pozadí, jednoduchý cifr a samozřejmě tritiové kapsle. Nenarazil jsem na světelné podmínky, kdy by nebylo odečtení času bezvadné. Zvláště pak v nočních hodinách je osvětlení tritiem nepřekonatelné. Myšlenka, že stačí obyčejná luminiscence je bohužel v určitých podmínkách špatná. Vzhledem k použití rukávu či taktických řemínků s krytím, je klasická lumi v noci nečitelná. Respektive vlastně není vůbec. Naproti tomu digitální hodinky s běžným podsvícením mají zase tu nevýhodu, že (ač se to někomu nemusí zdát) oslňují. Což v určitých situacích může být problém. Zkrátka tritiové trubice nemají v noci konkurenci.

Po roce tedy mohu konstatovat, že hodinky splnily účel, pro který jsem je pořídil, vydržely veškeré moje zacházení a v podstatě jsou to hodinky, které mohu nasadit na ruku a zapomenout.

Tady by mohl vlastně všechno skončit, ale není tomu tak. Po roce jsem seznal, že už hodinky nemohu podrobit něčemu náročnějšímu a rozhodl sem se, že nechám hodinky putovat po jistých lidech – členech sdružení na fóru Chronomag. V tuto chvíli již někteří hodinky vyzkoušeli a jejich nezaujatý názor na věc si budete moci brzy přečíst v chystaném pokračování recenze k hodinkám Traser.

Text: Marek „Xenomorfus“ Duraj

1. Štafetový test hodinek začíná
2. První zastávka: prischera
3. Střelba, motokáry, autoslalom. Test č. 2: Michelin
4. MIL-G potřetí a na horách: tommas4
5. Putovní Trasery na ruce pořadatele MTB závodu: kupko
6. MIL-G pod vodou a na golfu: kriznik
7. Jasně, stručně o MIL-G: Liqid
8. Pohádková recenze: vladacr
9. MIL-G poosmé a v super kondici: Gustaf
10. Pod drobnohledem a v zápřahu: ggrand
11. Hodinky, které nemusím šetřit: Rudykopalsson
12. Poctivé hodinky na výletě: Effe
13. Prohlídka v servisu a závěrečné zhodnocení